Člověče, probuď se
Vycházím se ženou z obchodu na chodník. Sotva se za námi zabouchnou dveře, oba slyšíme nad námi hlasité krákání. Na kraji střechy obchodňáku sedí veliká vrána s drzým výrazem v očích, kráká a kráká, jako by na nás volala, jako by nám usilovně něco chtěla sdělit. Nenapadá mě ji hned vyfotit, protože mi nedochází, že jsme svědky dalšího pozvání...