Sršně útočí

Od Krista dostávám tentokrát za úkol napsat článek o tom, co lze vidět v jemných rovinách vnitřním zrakem u lidí po sršním bodnutí proti současné jediné nemoci. Už dříve v některých článcích byly pro některé čtenáře zveřejněny informace o původu i duchovních důsledcích této mimořádné choroby.

Dnes popisuji to, co je mému vnitřnímu zraku předkládáno jako děje a obrazy s vysvětlením jemných procesů, protože tyto nelze pro jejich zřejmost a značnou agresivitu přehlédnout. Ve svém blízkém okolí se znám a setkávám s mnoha lidmi, kteří využili ochrany poskytované sršním jedem. Vím konkrétně o třech druzích hmyzího jedu, a to PF-B jedu, AZ jedu a Moderním jedu. U mnoha dalších pozorovaných osob nemohu konkrétní jed označit, pojmenovat, protože ho prostě u nich neznám, toliko tedy pozoruji a popisuji jeho projevy v krvi lidí. Je tedy možné, ba téměř jisté, že jde i o jiné druhy žihadel proti smrtelné nemoci. Ve všech případech je však naprosto lhostejné, kolikrát byli lidé bodnuti, jelikož důsledky zůstávají v konečném důsledku stejné.

První a mně nejbližší skupinu pobodaných lidí představují senioři. Mnozí z nich přijali první žihadlo před několika týdny a dnes přežívají už také dny nebo týdny druhé píchnutí. Denní vědomí těchto staroušků, jak je osobně vídám a vnímám, nejeví žádné významné změny a oni se také podle svých slov cítí dobře, normálně. Často nyní zažívají pocit úlevy od strachu ze smrti, protože věří, že jsou ochráněni.

Co se ale děje na jemné rovině? Ihned po aplikaci sršního žihadla se světlá lidská duše zahaluje do tmy.

Nelze hovořit ovšem o obyčejné temnotě, jakou lze vídat v duších lidí jakožto důsledek jejich negativních myšlenek a emocí. Tato temnota na sebe bere podobu černočerného dýmu, jakoby kouře, který se prudce a agresivně dere a valí zejména z hlavy, ale i z ostatních energetických center bodnutého člověka všemi směry do svého okolí. Především tedy hlava se stává zdrojem mohutného pulsujícího a zároveň rotujícího dýmu. Připomíná mi komín lokomotivy spalující uhlí s tím rozdílem, že všechny sloupce dýmu, vycházející z různých energetických míst na čele, temeni i týlu, se směrem od hlavy dále rozšiřují jako podlouhlé trychtýře a doprava, z pohledu píchnutého, rytmicky rotují, a dokonce lze tento proces slyšet. Celý točící se sloupec dosahuje několik metrů ze svého zdroje a má tendenci se na koncích stále rozšiřovat a pohlcovat vše, čeho se dotkne. Při jemném pozorování lze spatřit takových černých dýmových sloupců na hlavě až pět. Tedy všechna životní centra sršní bodnutého člověka a s nimi spojené orgány čelí obrovskému útoku a jako komíny ze sebe pod tlakem vypouštějí nekonečnou temnotu. Nekonečnou proto, že v čase toto dýmení neustává, nepolevuje, jako by bylo napojeno na nevyčerpatelný zdroj. Lidé se touto produkcí temné energie viditelně zbavují svojí životní energie a takový úbytek lze jasně pozorovat. Kromě toho se duchovnímu zraku žihadlem upravená Boží stvoření proměňují doslova v kreatury či monstra, a to bez jakékoli nadsázky. Jak dlouho mohou tento neustálý odliv své životní síly, Světla a lásky lidé po sršním bodnutí vydržet?

Toto temné vyzařování a chrlení temnoty postihuje také všechny přicházející do osobního kontaktu s pobodanými lidmi především v jejich celém endokrinním systému, přes hlavu, krk, štítnou žlázu, srdce, slinivku a játra, ledviny, urogenitální systém a narušuje jejich funkce.

Nyní se podívejme na jinou skupinu lidí, kteří také využívají ochrany sršního jedu, aby mohli dále normálně žít, a tu představují učitelé. V jejich řadách nacházíme i mnoho mladých lidí. Všichni bez rozdílu, vypadají po bodnutí sršní úplně stejně, ať mladí či staří, všichni vyzařují a vysílají ze sebe temnotu a připravují se o životní energii. Ale je tu ještě něco významného, co stojí za zmínku. Sršním jedem ochráněný učitel stojí před svojí třídou. Před ním sedí v lavicích jeho žáčci, malí nebo velcí, a s ochranou úst a nosu sledují svého učitele či učitelku, jak k nim něco zpod respirátoru povídá. Žáčci nejsou chráněni sršním žihadlem, proto se z nich nekouří, a naopak se úměrně svému věku snaží vyzařovat lásku a Světlo. Ovšem učitelovy komíny chrlí toxický dým, který se rozpíná po celé třídě a útočí na světlé duše žáčků. Téměř okamžitě atakuje všechna jejich energetická centra, zahaluje je do svého dýmu, a jelikož se učitelova duše snaží o vlastní záchranu před ztrátou životní energie, vysává ze všech žáčků jejich životní energii, která je už ovšem zkalena přijatou temnotou. Nastává rychlý cyklus temných energií od žáčků k učiteli, a od něj k nim, který se chce stále zrychlovat. Sršněmi pobodaný učitel tak láskyplně odebírá lásku, zdraví a život všem dětem, se kterými se setkává. Sám jejich energii ovšem už nedokáže pro sebe použít k záchraně, protože je ničena jeho vlastní od sršní získanou temnotou. Tento proces, podobně jako u seniorů, neustává. Trvá a dokonce sílí. Dokážeme-li použít tento model na jiné životní situace, setkávání lidí, zbývá otázka, kolik lidí se nachází v bezprostředním ohrožení života?

A do třetice nahlédněme ještě pod pokličku smrti. Smrt se blíží mílovými kroky, stále zrychluje, a permanentní ztráty životní energie po sršních bodnutích ji zvou velmi rády a často. Bodnutí sršní svými důsledky sahá až za hrob, za smrt fyzického těla. Pozorujeme-li právě zemřelého člověka se sršním jedem v těle, vidíme, že jeho duše zůstává ve své znetvořené temné podobě, i když hmotné tělo už na sobě nese pečeť mrtvoly. Ovšem hrůza jímá oko jasnovidce při pohledu na monstrózní podobu duše zemřelého, jež není schopna žádného pohybu; zůstává ležet na místě, pokud je vůbec schopna se z hmotného těla vyprostit. Její vůle, energie, je naprosto paralyzována, působí na mě, jako by byla přibita k zemi a zkameněla. Výraz v očích nic neříká, jen dává tušit hluboko uložený strach, protože ani ten nemůže vykřičet do světa. Je uvězněna ve svém vlastním astrálním a éterickém hrobě, neschopna si pomoci, neschopna se pohnout, neschopna projevit svoji vůli. Mám dojem, že se dívám do očí mentálně i fyzicky těžce retardovaného a poškozeného jedince, jaké známe ze života ve hmotě. Pokud duše po smrti není schopna opustit své hmotné mrtvé tělo, je v něm uvězněna se všemi důsledky pitvy a kremace, protože vše bude muset útrpně prožívat. Její setrvání ve hmotě po smrti, ať už v těle nebo mimo ně, v naprosté duchovní invaliditě v důsledku sršních bodnutí s sebou nese neschopnost spásy, odchodu, nalezení klidu a pomoci. Strach sžírá duši zevnitř, jež není schopna žádného duchovního projevu, ani prosby o pomoc. Jak se může dostat pomoci a Milosti duši, která není schopna projevit svoji víru, lásku, protože je paralyzována svým strachem a sršním jedem?

Závěrem děkuji sršním i jejich vládci a králi hmyzí říše, jehož jméno zní Sectus, za svolení k užití jejich jména pro poetičtější vyjádření a popis hrůz našeho současného světa.